otevřený dopis (nejen) zastupitelům

aneb tok nočních myšlenek aneb

Nejlepšími řešeními zpravidla bývají ty jednoduchá

    Před dvěma týdny rozhodli litoměřičtí občané v historicky prvním úspěšném místním referendu v republice, že chtějí, aby orgány města Litoměřice zastavily jakoukoli formu převodu vlastnictví či provozování nemocnice v Litoměřicích na jakýkoli subjekt, který není ve výhradním vlastnictví státu, kraje či obce a zachovaly nemovitosti nemocnice i provozní majetek společnosti Nemocnice Litoměřice, a.s., ve výhradním vlastnictví státu, kraje či obce. Z následné tiskové konference starosty Chlupáče a místostarosty Krejzy se veřejnost dozvěděla, jak je tento výsledek těší, protože konečně (!!!) mají od voličů posvěcené, že mohou jednat s Krajskou zdravotní a.s. Ale má to přeci jen trhlinku…

    Občané  Litoměřic si odhlasovali, že nechtějí nemocnici prodat soukromníkovi, ale chtějí ji ponechat ve veřejnoprávním sektoru. A jak si sami koaliční zastupitelé prosadili v pozměněné otázce, tak ve výhradním vlastnictví státu NEBO kraje NEBO obce. Nedá se tedy prohlásit, že by lidé dali v referendu vedení města mandát výhradně k jednání s Ústeckým krajem. Mezi těmi, kteří zvolili ANO, jsou i ti, kteří by si přáli ponechat nemocnici městskou a jistě se najdou i tací, kteří by se klonili k tomu, aby tato byla státní. Takže o jakém mandátu k jednání s Ústeckým krajem je tu vlastně řeč? Výsledek referenda se tedy dá interpretovat pouze jako „STOP soukromému subjektu“. To, že si to vedení města interpretuje dle svého, je jen potvrzením dlouhodobého nešvaru, který se v Litoměřicích jaksi rozmohl, a to manipulace s „pravdou“. Podíváme-li se totiž na všechny ty peripetie, které nemocnici od doby, kdy je řízena politicky a ne odborně provází, uvidíme, že si radnice v podstatě dělá, co chce, překrucuje fakta a interpretuje je s ohledem na vlastní momentální (!!!) potřeby a že vše je nejspíš součástí dlouhodobého plánu. Jak jinak lze pohlížet na to, že argumenty, které byly kdysi použity pro obhájení přechodu z příspěvkové organizace na akciovou společnost, byly následně, a nutno zdůraznit, že zcela opačně, použity v argumentaci pro nutnost hledat strategického partnera. Po několikerém dušování se, že město nemocnici nikdy neprodá a proto ji musí propachtovat, aby si na ni zachovalo vliv a mělo možnost kdykoli od smlouvy s propachtovatelem odstoupit z důvodu, aby jím učiněné kroky nebyly nevratné, se dozvídáme, že starostu s místostarostou těší, že mohou jednat s krajem a dokonce vidí jako správné bezúplatně předat (rozuměj „darovat“) Ústeckému kraji nemovitý majetek nemocnice, protože ho město samo bezúplatně od státu před několika lety získalo. Předvolební slib ODS najít pro nemocnici strategického partnera přešel plynule (a bylo doufáno, že to proběhne zcela v tichosti) v záměr prodat 100 procent akcií.

    Pánové, nedělejte si z nás „dobrý den“……  když něco někomu prodám, není to můj partner, je to nový vlastník, který si s tím, co koupil, může dělat úplně, co chce, a já to nemám nejmenší vliv. A dostane-li k tomu zdarma budovy v hodnotě stovek miliónů korun, tak mu lze jen gratulovat, protože udělal „kšeft století“.

    Ale  vraťme se k jádru věci… Jedno je jisté a nezpochybnitelné – výsledkem referenda se podařilo zastavit vstup soukromníka do litoměřické nemocnice. Toť vše. Stále je ve hře totiž několik variant, které by také byly v souladu s výsledkem referenda, a to 1/ ponechání ve vlastnictví města a 2/ převod na stát (rozumně uvažující člověk musí uznat, že to je spíše utopie), příp. 3/ převod na kraj (ani není nikde řečeno, že to musí být kraj Ústecký). Je tedy chybou vedení města vybrat si pouze jednu z nich a ještě argumentovat tím, že k tomu dali občané města v referendu mandát.

    Což takhle postavit se k tomu konečně zodpovědně a zkusit jako první tu nejjednodušší cestu… tu, která vyžaduje nejméně změn, tu která nepovede ke změnám nevratným a tu, u které si aspoň trochu dovedeme představit, co nás na ní může potkat, protože ji máme už „prošlápnutou“. Dejme šanci nemocnici zůstat tak, jak je, jen s provedením určitých změn.  A není jich mnoho…v podstatě jde o jednu, a to dopřát jí vedení, které vzejde z řádného výběrového řízení (a nikde není napsané, že to nemůže být vedení současné, prokáže-li své schopnosti v konkurenci ostatních), které bude mít důvěru zaměstnanců, dá jim znovu pocit jistoty, dá jim vizi do budoucna a umožní jim v klidu dělat jejich práci. A tomu vedení dejme jasný úkol, hospodařit vyrovnaně a bez příspěvků města, protože to má opravdu plnit jiné úlohy, než dotovat zdravotnictví.

  Ono totiž zdravotnictví je dost složité téma. Má spoustu aspektů ekonomických, technických, etických i morálních. Jde totiž o zdraví, o život, o lidskost, o důstojnost a koneckonců i o smrt. Je těžké se v tom všem při zachování respektu k výše uvedenému vyznat a proto je nutné, aby o něm rozhodovali odborníci, ne politici. Ti sice mohou mít dobrou vůli i velké cíle, ale mají nezřídka nereálné představy o tom, jak to v něm chodí a co jaké dopady může mít. Zůstaneme-li u nás v Litoměřicích, je tedy špatné řídit a jakkoli ovlivňovat nemocnici politicky a poté argumentovat tím, že je pro město zátěží, a proto se jí raději už teď zbaví, protože co kdyby ji v budoucnu „neutáhlo“. Dejme naší nemocnici šanci dokázat, že ona to zvládne, bude-li v jejím čele stát někdo, kdo v ní bude věřit a ne ji potápět, kdo se za ní bude „rvát“ a ne se tvářit, že je neschopná a potřebuje berličky od města, kdo problémy bude konstruktivně řešit a ne je obracet proti ní. Zbaví-li se nemocnice všech politických vazeb, a to nejen na úrovni vedení, ale také na úrovni valné hromady, má možná ještě šanci být prosperující, soběstačnou, silnou, konkurenceschopnou a zároveň i nadále městskou. Bude to řešení elegantní, nejjednodušší, nejmíň bolestivé a pořád v souladu s tím, co chtějí občané.  A město může jen zpovzdálí a bez zátěže sledovat, jak se to vedení daří. Když to nepůjde, nebude spokojeno, zůstane mu pořád možnost zasáhnout. A když se ukáže, že situace je opravdu taková, že to nemocnice přes veškerou snahu sama nezvládne, varianta prodeje akcií tu pořád je. Jen je na ni prostě zatím ještě příliš brzy…ještě jsme nezkusili všechno!

  Vy, zastupitelé, kteří budete o budoucnosti naší nemocnice již brzy rozhodovat, věřte, že až vás bude bolet koleno, tak vám v nemocnici raději pro jistotu nohu také rovnou neuříznout, nezbaví vás jí (co kdyby vás začalo bolet v budoucnu zase), ale použijí všechny dostupné prostředky k tomu, aby zjistili příčinu té bolesti a následně ji odstranili a té bolesti vás zbavili nebo ji aspoň zmírnili. Udělají všechno proto, abyste dál mohli vést život, na který jste zvyklí, ne život, plný změn a nejistot, život, který už nikdy nebude jako dřív. Prosím, udělejte pro nemocnici to samé, co ona, až ji budete vy nebo vaši blízcí potřebovat, udělá pro vás! Dovolte jí, aby se uzdravila.

 

Za petiční výbor Alena Rožcová

V Litoměřicích 22.11.2019