DOPISY A ÚVAHY

Mnozí z nás, našich kolegů, přátel i dalších občanů měli a nadále mají pocit, že se chtějí k dění okolo nemocnice vyjádřit. Chtějí  se vypsat ze starostí, radostí, frustrace, vzteku, prozření a jiných hlubokých pocitů, které považujeme za důležité. Na této stránce jsme jim (nám) chtěli dát prostor, protože vše se nedá shrnout do jedné věty či krátkého proslovu a zde je místa dostatek….

běh nemocnice
p. m.

Před nadcházejícími dny se domnívám, je důležité připomenout některé informace, které se dějí a často jim ani nevěnujeme pozornost.

Záměr a plán privatizovat(prodat) nemocnici v Litoměřicích vznikl na radnici již před rokem 2007.Realizace plánu byla zahájena v březnu téhož roku, odvoláním ředitele MUDr. Miroslava Jiránka(Sport a zdraví). Ve funkci ředitele nemocnice pak pokračuje MUDr. Leoš Vysoudil (ODS), nemocnice je ekonomicky zdravá a od Města Litoměřice nedostává finanční podporu. Dochází také ke změně v Dozorčí radě nemocnice, po Ing. Ant. Kučerovi se stává předsedou rady pan. Ing. Radek Lončák(ODS).

Na konci roku 2011 MUDr.Leoš  Vysoudil(ODS) rezignuje na funkci ředitele ze zdravotních důvodů.Nemocnice je bez dluhů, bez finančních podpor a s vyrovnaným rozpočtem. Na počátku roku 2012 je tak radnice (zaskočena) nucena vyhlásit výběrové řízení na nového ředitele nemocnice. Jeho výsledkem je jmenování paní MUDr. Stanislavy Pánové. která byla do konce roku 2011 ředitelkou odboru na Ministerstvu zdravotnictví ČR, ale tento odbor tehdejší ministr zdravotnictví, MUDr. Höger s končícím rokem 2011 zrušil. Výběrové řízení má však trhlinu, protože je známo, že Ing.R.Lončák(ODS),Mgr.K.Krejza(ODS) a paní MUDr. Pánová se znají (styčnými body jsou ALBERTA plus a Oblastní nemocnice Příbram a.s.) https://litomericky.denik.cz/zpravy_region/krejza-a-loncak-v-nejistote-20120727.html

K privatizaci však je ještě daleko, ale o krok blíže. MUDr. Pánová ve své funkci nebyla dlouho, cca 11 měsíců, ale za tuto dobu zajistila změnu zřizovací listiny nemocnice, v čele zařízení pak již byla tříčlenná správní rada s předsedou správní rady. Je to systém akciové společnosti, byť v tuto dobu se o akciové společnosti nehovořilo. Zrušila se rovněž podmínka, že v čele nemocnice smí být pouze lékař. V dubnu 2013 paní MUDr. Stanislava Pánová ze zdravotních důvodů odstupuje z funkce přesedy správní rady.  Její působení v nemocnici bylo pak i veřejně kritizováno, ale své obhájce našla. Mgr. K. Krejza: -„Povedlo se dotáhnout do konce několik důležitých věcí. Byla velice aktivní a určitě je odbornicí." Zdroj: https://litomericky.denik.cz/zpravy_region/loncak-nahradi-panovou-do-vedeni-miri-i-exreditel-jiranek-20130416.html


Po odstupu paní předsedkyně jmenuje Rada města Litoměřice do pozice předsedy představenstva pana Ing. Radka  Lončáka (ODS) a MUDr. Leoš Vysoudil (ODS) se stává předsedou Dozorčí rady Městské nemocnice v Litoměřicích. Pod vedením Ing.R.Lončáka(ODS) je zahájena a realizována změna statutu nemocnice z příspěvkové organizace na akciovou společnost a Ing. R. Lončák(ODS) se stává předsedou Představenstva Nemocnice Litoměřice, a.s. To už je rok 2017 (10 let od položení „základního kamene“) Nemocnice je bez dluhu, má ekonomickou rezervu na účtu a rozpočet je vyrovnaný. V květnu 2017 Zastupitelstvo města Litoměřice schvaluje provozní dotaci do nemocnice v částce 10 mil. Kč. Na roky 2018 a 2019 byla částka povýšena na 15 mil. Kč. Z vedení radnice pak v témže roce přichází záměr o vstupu strategického partnera, pacht a nakonec prodej 100% akcií. Město Litoměřice již nemocnici nechce, protože 10-15 mil. ročně je částka příliš vysoká. Nabízí se však otázka, zda je opravdu nutná.

Pod pokličkou to vře už dávno
Lucie horáková

Do tváře nám bylo opakovaně vmeteno, že rozdělujeme město, rodiny, přátele, že ničemu nerozumíme a nic jsme nedokázali, že jen škodíme a rozeštváváme.

Vidíme to jinak. Neprůhlednou hru o nemocnici začali a udržují jiní lidé, než my.

A velká část z toho, co se zde zveřejňuje, je šeptandou známa po celém městě již dlouho. I kdyby jen část z toho byla pravda, lidem to prostě vadí. U prezidenta, premiéra i radního. V naší republice je díky nacisty a komunisty pokřivenému náhledu na čest, svědomí a formy morálního chování spousta věcí brána za normu a běžný stav. Bohužel….

A bohužel důvodem je i to, že poctivou obyčejnou prací se ve valné většině vydělávalo vždy velmi těžko a pomalu…

Takže. Vře to tu už dlouho, ne jen od jara naší vinou. Jen se nadzvedla poklička. A je to skvělá příležitost konečně celý nastavený systém změnit. Kdo chce, hledá způsoby, kde nechce, hledá důvody. Nejsnadnější cesta, jak jakýkoliv vlastní očistný proces obejít, je pošpinit protivníka. Nic to nestojí a člověk se hned cítí lépe… Nikam to ale nevede. Neznamená to ale nepoukazovat na možné chyby, víc hlav víc ví, a pokud nechybí sebereflexe a úcta k protistraně, lze dojít k nejlepšímu možnému výsledku.

Inzerát : „Pro Nemocnici Litoměřice se hledá filantrop, srdcař, blázen nebo vše dohromady“
Lucie horáková

    Stále dokola se hledá pro nemocnice po celé republice jakýsi „strategický partner“. Někdo, kdo přinese peníze, přivede chytré, vzdělané a příjemné lékaře a sestry a bude mít na srdci zachování kvalitní zdravotní péče pro obyvatele města a okolí. Nikdo takový ovšem v podstatě neexistuje, zvláště ne „zadarmo“ a bez obětí. Za vše je nutné zaplatit nějakou cenu. Může jí být naprostá ztráta vlivu na další osud nemocnice, nebo ztráta třeba finanční.... Nikdo nemá jednoduchý a levný recept na řešení personální a finanční situace nemocnic. V tuto chvíli nejsilnější potenciální „strategický partner“ pro naši nemocnici má 200 miliónový dluh a zavírá nemocnice kvůli nedostatku personálu....

   

Jedna z čestných výjimek privátních vlastníků nemocnic je majitel nemocnice v Hořovicích a Berouně, pan Ing. Sotirios Zavalianis. Snaha o skutečný rozvoj a nikoliv vlastní rychlé obohacení je ovšem v dnešní době bohužel velmi, velmi vzácná. Mnohem četněji a snadněji se doslechnete od zaměstnanců nemocnic se „strategickými partnery“, jak se šetří na materiálu, lécích i personálu, v důsledku tedy na nás pacientech. Zisk a obchod skutečně není sprosté slovo. Je ale velký rozdíl, jestli zisk utratím za nové přístroje nebo za novou jachtu. Zdravotnictví je prostě VEŘEJNÁ SLUŽBA.


    Dalším „dobře prodejným mottem“ pro hledání partnera je idea nemocnice 21. století . Přitom polovina FN Motol je stále v prostorách, které pamatují vládu komunistů. A přesto se v nich dělá špičková medicína. Takže myslím, že nový nábytek, okna, ani wifi a televize na každém pokoji nevypovídá nic o tom, jaké máte riziko komplikací při operaci, jestli léky a léčba, kterou dostáváte, je ta nejlepší dostupná, a také nevhodněji zvolená pro vás. To vše totiž závisí (kromě pomocného přístrojového vybavení) hlavně na kvalitě lékařů a naprosto stejně tak na empatii a pečlivosti zdravotních sestřiček, na systému kontroly a důsledné monitoraci celého pracovního prostředí včetně personální oblasti.
   
    Malá odbočka - nedávno jsem četla rozhovor s česko-americkým uznávaným ekonomem panem Prof.Ing. Milanem Zeleným MSc., PhD, který už po roce 1989 kritizoval kvapnou, nepromyšlenou privatizaci státních provozů a podniků. Přichází se tak podle jeho názoru o peníze, o zisk plynoucí často za hranice, často i o duševní vlastnictví a odborníky. A my pak stále zůstáváme „operátory výroby“, jak se dnes pracovní pozice u výrobních linek nazývá. A je jedno, jestli v průmyslu nebo ve zdravotnictví. Jaký vztah k našemu místu, našim lidem i kultuře mají asi například indičtí majitelé nedaleké továrny? Jak moc jim na nás záleží? Tipuji, že přesně jen tak, jaký rámec jejich zájmu dá naše legislativa. A tady je další velký a asi hlavní problém (zpět ke zdravotnictví) -  dlouhodobé zanedbání celého systému, absence jasné koncepce a neřešení problémů, protože jejich řešením se ztrácí politické body a populismus nyní vládne nad zdravým rozumem. Rychlá a laciná řešení nad dlouhodobou strategií. Dostupné strategické dokumenty jsou obsahově všeobjímající a zcela nevymahatelné. Stát je slabý nebo se i prostřednictvím některých svých úředníků na vlastním tunelování paradoxně i podílí. Dálnice, nemocnice, veřejné stavby...

    Obdobný vývoj je i v jiných státech -  stát je tak „povolný“, že nechá finančníky ovládnout veškeré strategické sektory. K čemu je legislativa, v jejímž rámci můžete vlastně co chcete, jen musíte mít toho správného právníka? A pro stát nevýhodné "akce" se ve výsledku sanují opět ze společné daňové pokladny.

    Naštěstí přesto všechno se najde i spoustu úžasných funkčních projektů a skvělých lidí, jak na úřadech, tak mezi podnikateli. Můžeme jen doufat, že i pro nemocnici v Litoměřicích se najde dost srdcařů, aby v bludišti dnešních prapodivných toků peněz a leckdy bezzubé legislativy měli šanci prosadit a udržet v chodu toto zdravotnické zařízení s dobrým personálem pro nás všechny. Že to je nesmírně těžký úkol je jasné.

I stát by potřeboval srdcaře a silné osvícené osobnosti, aby konečně nastavil jasná pravidla hry a zminimalizoval se tak konečně prostor pro korupci na všech úrovních. Abychom jasně pojmenovali, na co máme nárok, a co je potřeba doplatit. Pak zbyde více peněz jak na léčbu pacientů, tak na zaplacení kvalitního personálu. V téhle džungli nám všem už totiž jde opravdu o život a prodlužování tohoto stavu je projevem neskutečné ignorace a nepochopení. Mluvení (kterého už bylo dost a dost) ale nic nevyřeší a prodej nemocnice také ne!


    Díky všem, kteří si uvědomují sílu a tíži své odpovědnosti v důležitých rozhodnutích......

výňatky k problematice (nejenom) naší litoměřické nemocnice

Transparency International :

Současně chybí to hlavní –  relevantní důvod pro převod nemocnice do soukromých rukou. Nemocnice je podle dostupných údajů v dobré ekonomické kondici, kterou by jí mohly závidět mnohé zdravotnické ústavy v České republice. Poskytovaná péče probíhá bez komplikací a její dostupnost je neocenitelným aspektem, který zásadně vnímá široké okolí města Litoměřic a jeho občané.


Ing. Milena Stárková - členka Rady Plzeňského kraje pro oblast zdravotnictví :

Pokud chceme, aby nemocnice poskytovala všeobecnou péči pro většinu z nás, potom jí nechme v rukou měst, krajů nebo státu, jedině tak můžeme ovlivnit chod nemocnice.

 

Ing. Norbert Schellong, MPH poradce ministra zdravotnictví, statutární ředitel, Ústav vývoje a klinických studií :

Každopádně pokles kvality péče, způsobený úbytkem personálu a dostupnost zdravotní péče je stejný problém pro všechny nemocnice bez ohledu na vlastníka a zřizovatele.

 

Ing.Michal Čarvaš, MBA místopředseda, Asociace českých a moravských nemocnic, předseda představenstva, Nemocnice Prachatice, a.s., předseda představenstva, Jihočeské nemocnice, a.s. :

Nelze očekávat, že chybějící zdroje financí lze pokrýt úsporami ve společném nákupu léků a SZM. Ta doba je už dávno pryč a tyto zdroje využity.

 

Mgr.Soňa Marková, expertka pro oblast zdravotnictví :

Z důležitou považuji i spolupráci s jednotlivými kraji, které ze zákona nesou odpovědnost za kvalitu a dostupnost zdravotní péče.

 

Dagmar Žitníková, předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče :

Zdravotnictví by neměl být prostor pro byznys, je to veřejná služba, a všichni investoři mají logický zájem o návratnost své investice.

Prosím zastupitele, aby si vážili své možnosti ovlivňovat chod své nemocnice.

Tato nemocnice na to, že je městská, hospodaří velmi dobře a je i ve srovnání s ostatními velmi dobře vybavená.

 

MUDr. Alena Dernerová,  senátorka Parlamentu ČR, zastupitelka ústeckého kraje :

Litoměřičtí zastupitelé a radní by si měli vzít příklad z toho, jak se město Žatec stará o svou nemocnici. Podporuje ji a v žádném případě ji nemíní prodat privátnímu byznysu. Souhlasím s těmi, kteří se staví proti prodeji nemocnice do soukromých rukou. 

 

Václav Jirků, investiční šéf skupiny Penta :

Pro nás je podstatné, jestli dokáže nemocnice splácet naši vstupní investici.

Kouzlo nemocnice tkví v tom, že máte lokální monopol. A po zdravotnických službách bude vždy poptávka. Otázka zní, kdo tyto služby zaplatí.

Ministr jako „vlastník“ největší pojišťovny, má přes parlament vliv na složení její správní rady. A ta může úkolovat management, aby připravil restrukturalizaci lůžkového fondu. Stát by měl péči centralizovat.

(a dodáváme konečně dokončit restrukturalizaci celého systému zdravotné péče jasnými pravidly a jasně naplněným rozpočtem.)

máme krásnou nemocnici 
Alena Rožcová

 

Prodej nemocnice

 

Otevřený dopis občanům města Litoměřice

a  vedení města.

 

Máme krásnou,moderní nemocnici,se špičkovým vybavením.Nemocnice je v 1/3 své životnosti.

V nemocnici pracují smutní,unavení lidé bez motivace,několik let v nejistotě a beznaději.

Ta beznaděj pramení z toho, že nevěří svému řediteli, který je politikem, nikoli odborníkem na zdravotnictví.

Jeho příchodem zaměstnanci pochopili, že se připravuje zdravotnický byznys. Pochopili to všichni, ale mlčeli.

V nemocnici nastala doba ledová. Rozpadly se zkušené zdravotnické týmy, mladí,šikovní lékaři neviděli perspektivu a odešli jinam.

Ing.Lončák nikdy nezískal přirozenou úctu a respekt zaměstnanců. Předchozích ředitelů jsme si vážili, věřili jsme jim, byli to lékaři zapálení pro medicínu, všichni jsme chtěli to jediné, sloužit svým pacientům, pomáhat lidem.
Nikdo z lékařů a sester netušil, v naší naivitě, že předvolební sliby radnice a ing.Lončáka o tom, že nemocnici neprodají, se okamžitě po volbách změní a občane nediv se, nemocnici musíme prodat.

Stydím se za svou radnici, stydím se za svého ředitele, protože lžou mě a všem občanům, voličům.

 

Litoměřice 27.4.2019                          Alena Rožcová

                                                           Zdravotní sestra

Představme si i nepředstavitelné aneb co dělat
jan milota

Představme si i nepředstavitelné aneb co dělat

(myšlenky vzniklé nejen za dlouhých a duchaplných velikonočních nocí na hranici bdění a spánku na mozkových hladinách alfa...)

 

Vážení a milí spoluobčané!

   My, členové petičního výboru, který vznikl v Nemocnici Litoměřice, aby zabránil jejímu prodeji soukromému subjektu, vám chceme předat naše poznatky a zkušenosti. Víme, že obdobné situaci, které čelíme my, čelili, čelí a budou čelit další odvážní občané naší krásné země (a překrásné Zeměkoule). Právě jim chceme předat naše poznání, naši naději, lásku a víru, poznání, že nestačí se jen rozhořčit, ale je třeba se angažovat. Je nutno zbavit se "okovů strachu" a bojovat za svou lidskou a občanskou důstojnost. Právě privatizací veřejných a sdílených statků, které jsou hlavním zdrojem našich všelidských a občanských práv, přetéká pohár trpělivosti občanů na lokální a globální úrovni. Ale nejde jen o privatizaci veřejných statků. Různými způsoby jsou privatizovány i naše vlastní životy, a to privatizátory, kteří v zajetí svého individuálně sobeckého zájmu, nevědí, co činí. Přesto jim dejme šanci, aby se probudili a poznali svou pozici, dejme jim šanci, aby napravili, co poničili. Ale pozor, nešťastní lidé dělají nešťastné věci. Víme, že jsme dnes všichni rozrušeni vzrušenou dobou plnou enviromentálního žalu, reálných a imaginárních strašidel terorismu, militarizace a hrozeb válek. Směs hormonů cloumá našimi těly, deprese střídá agresi v našem jednání, jsou neustále hledáni obětní beránci, na které by šlo bez problémů uvalit naše vlastní viny. Nepřipusťme duální znovudělení lidí na černé či rudé a bílé. Dělme lidi pouze dle "fuzzy" logiky, tedy na ty, co už něco vědí a na ty, co ještě něco nevědí. Nechtějme měnit politiky, měňme politické a společenské myšlení. A jeho změna pak změní i politiky. Jsme si vědomi, že "tekutý hněv" lidí nelze vtlačit do "žlutých vest", ale že musí být transformován pozitivní představou budoucnosti a politickou akcí občanů.

 

   Češi jsou prý "něcisti", neboť věří v "něco" a to nám nyní říká, že stojíme na prahu nové doby, zrodu lokálních občanských společností a posléze i globální občanské civilizace. Nastupující Věk vodnáře symbolizuje vodu jako zdroj poznání míry a míru v nás a v okolním světě. Jsme si vědomi nebezpečí spektakulární moci, která má snahu jakoukoli subverzi či kritiku převést do dobře prodejného konzumního produktu a učinit z něj zábavu. Jsme si vědomi absurdit doby, kdy humanisticky smýšlející, ale vyhořelá učitelka se může stát i teroristkou, když nevidí jiné řešení společenské situace, prolezlé korupcí... Druhým jejím možným postojem je pak apatie, všeobecný ochranný postoj spící občanské společnosti. My si naopak myslíme, že je třeba vzbudit v lidech pocit sounáležitosti se svým okolím, vést s nimi rozhovory, dialogy, nesoudit, nevnucovat své názory, ale naopak nechat občany, aby sami poznali, co opravdu chtějí. Vyburcovat lidi ke společné akci, ke společnému přesvědčení, že dělají dobrou věc nejen pro sebe, ale především pro své potomky a ostatní občany. “Poznej sám sebe a pak dělej co chceš“ je moudrý citát z minulosti. Franz Kafka pod pseudonymem ve 20. letech 20. století napsal, že nás v budoucnu čeká revoluce V. stavu, to jest revoluce moudrých lidí. O moudrost usilující lidé nejsou bezbranní, naopak jsou vyzbrojeni mohutnou silou, mocí. Karel Kosík, Josef Nesvadba, Jan Švankmajer a Václav Bělohradský o moudrost usilující lid upozornili na významný dar, který nám byl dán, na tvořivou představivost čili imaginaci, a to především na demokratickou imaginaci, to jest představivost i z hlediska druhých lidí. František Koukolík upozornil na další mocnou sílu, lidský vynález, na kritické myšlení. Oba tyto mocné nástroje lze na cestě k moudrosti spolu využívat a tak korigovat své možné zbloudění.

 

   Mnoho našich občanů ještě spí ve svých světech, v zajetí svých vlastních psychických komplexů, kdy ostatním ukazují svou rádoby šťastnou personu a schovávají svůj nešťastný stín. Pomozme jim integrovat jejich personu a stín do komplexní osobnosti, mějme trpělivost se sebou a i s nimi. Chtějme se s nimi vzdělávat, učit se, chtějme poznat sami sebe, poznat druhé, poznat naši skutečnou historii, naši komplexní současnost i možnosti budoucnosti. Probouzejme v nich klasické občanské ctnosti a dodávejme jim královskou důstojnost: trůn spravedlnosti, žezlo statečnosti, jablko moudrosti a to vše korunováno uměřeností. Naše lidská síla je v imaginaci a kritickém myšlení, ve znalosti kontextu a citu pro komplexitu naší doby a planety. Naše síla je ve znalosti historie. Naše síla je ve znalosti dynamiky času, ve znalosti jeho vícedimenzionální "logaritmické spirály". Naše síla je v přátelství s reálným časem, neboť ti, kteří vědí, využívají čas jako lék, a ti, kteří nevědí, jsou jím naopak lekáni a stresováni, a proto se musí spokojit jen s drahými hodinkami. Naše síla je v pochopení smyslu našich životů a smyslu historie, světa, vesmíru... Naše síla je v pochopení imaginárního času, naše síla tkví v jednotě s bezčasím...

 

  Naší rozumovou oporou a východiskem jsou  pak komplexní čísla a tzv. Riemannovská revoluce, která započala 10. 6. 1854 v Göttingenu přednáškou G. B. Riemanna, v níž položil základy matematiky hyperprostoru a konstatoval první rozchod z Newtonovou fyzikou tvrzením, že „síla“ je důsledkem geometrie, to znamená, že narůstá s úrovní zvyšující se dimenzionality...

 

   Nechceme atomovou ani jinou válku, nechceme zamořenou planetu plasty, nechceme globální "studenou" občanskou válku na přehřívající se Zemi… Žijeme v prostoru, kde byli lidé v různém čase pro svou pravdu upalováni nebo se sami upalovali. My nechceme ani jedno, ani druhé. Naopak chceme zapálit "božské jiskry" v srdcích ostatních a udržovat "plamen poznání" v jejich myslích. Chceme naplnit svá lidská a občanská práva a svobody svou lidskou a občanskou povinností a odpovědností. Chceme spravedlivější užívání veřejných a sdílených statků a spravedlivé rozdělování společenského produktu. Víme, že latinské slovo privare znamená připravit někoho o něco, že privatizace veřejných a sdílených statků nás připravuje nejen o spravedlivé jejich dělení, ale především o naše nezadatelná lidská práva a naši občanskou důstojnost. Je nám sympatická snaha švédské dívky Grety Thunbergové, která veřejně vystupuje za záchranu klimatu. Bohužel ale její odhodlanou snahu už oblizuje spektakulární obluda...

 

   Zdeněk Neubauer kdysi napsal, že symboly jsou pro duši člověka tím, čím jsou geny pro jeho tělo. Nechť je symbolem naší snahy bílá, která všechny ostatní barvy obsahuje, barva, kterou nosí zdravotníci, lidé s potenciálem pochopení, empatie a altruismu, lidé pečující o druhé. Naší hymnou nechť je píseň Imagine Johna Lennona. Naším logem nechť je...

 

Vážení a milí spoluobčané!

Společně máme sílu změnit myšlení a jednání nás všech. Nebojme se představit si i nepředstavitelné. Nebojme se, sílu máme, náš život a svět bude takový, jak si ho uděláme.

 

Dne 24. 4. 2019          členové petičního výboru Zachraňme nemocnici nám všem

představ si...
jan milota

Představ si...

 

 

   Představ si, že chceš být zdravý - mocný,  šťastný, svobodný, úspěšný...

 

   Jsi ale omezen žitím v našem hmotném časoprostorovém světě. Jsi jako objekt Lacanovského námi stvořeného Symbolického světa interpretace omezen vůči světu Reálna (Bytí) i Imaginárna (Vědomí), i když se velmi snažíš stát jejich subjektem.

   Jako individuum tě omezuje tvé tělo i hypertrofované Ego, ve společnosti tě  zase omezují narušené vztahy s druhými lidmi, větší lpění na majetku nebo  tvá nedobrovolná role ve společenském systému.  Ano, svět je nemocný a ty s ním.

   Máš však naději, neboť jsi  i bytost společenská, bio-psycho-sociální, zároveň i bytost duchovní, spirituální, svou tělesnou omezenost přesahující.

   Tušíš, že zdraví, nepřítomnost ne-moci, je pohodou, harmonií vztahů všech těchto složek. Proto měj pozitivní představu, imaginaci, o sobě, svém těle a okolní společnosti, měj lásku k svému tělu, k sobě a k ostatním, především však najdi smysl svého života, svého konání, existence. Najdi odpověď na otázku Proč žít? Pak sneseš téměř jakékoliv Jak žít? A když ti to nepůjde, tak aspoň si zachovej humor, neboť imaginace byla člověku dána, aby kompenzoval to, čím není, a humor mu byl dán, aby přežil to, čím je!

   K tomu všemu přidej ještě hlavní křesťanské a antické ctnosti, to je víru s moudrostí, lásku se statečností, naději se spravedlností, ale hlavně míru s uměřeností. Najdi míru a mír v sobě a tím je budeš vytvářet i ve svém okolí.

   Společně s C.G.Jungem se zamysli nad svou osobností, jsi-li více přemýšlivý nebo pocitový, smyslový nebo intuitivní, introvert či extrovert, a sebe a okolí více soudíš nebo chápeš?

   A když už budeš přemýšlet o sobě, a svém vztahu k ostatním, uvaž jak interpretuješ svou životní skutečnost, v konsensu s důrazem na její institucionalizaci nebo v konfliktu se snahou o její změnu v komunikaci.

   Toužíš-li po svobodě, neopomeň na její poznanou nutnost, odpovědnost. Chceš-li práva, nutně přijmi i povinnosti. Zmocňuj se světa kolem, poznávej ho, ale nezapomeň, že nejdříve se musíš zmocnit sebe sama,  poznat sám(u) sebe.

   Poznej své komplementární složky, anima a animu, uvědom si svoji svázanost s celkem Bytí a Vědomí a přijmi svou cestu životem, kterou svým poznáním a činy můžeš ovlivnit.

    A když to vše promyslíš a chceš-li dát smysl imaginaci, lásce a humoru, míru víře, lásce a naději a uměřenost moudrosti, statečnosti a spravedlnosti,  pak přidej 5.element (kvintesenci), což  je uměřená a smysluplná, harmonická, komplexní časoprostorová a společenská dynamika vztahů.

    Přeji Ti mnoho radosti z poznávání sebe sama a mnoho zdraví ve vztazích

k sobě i k druhým.

nemocnice v politice
lucie horáková

28.4.2019 

Poslední tři týdny jsem strávila desítky hodin diskuzemi a hledáním na internetu. Naštěstí je naše republika malá, takže skoro v každé nemocnici najdete nějakého známého. Zaměřila jsem se na nemocnice Karlovarského, Ústeckého, Libereckého a Plzeňského kraje. Předesílám pro pravicově založené, že jsem si plně vědoma nutné racionalizace v síti českých nemocnic i potřeby dalšího zefektivnění práce v nemocnicích. Obojí ale už probíhá několik let, jen někde lépe, někde hůře, záleží na managementu. V každé případě za posledních několik málo let u poměrně velkého počtu nemocnic došlo ke změně vlastníka, někdy i opakovaně. Nemalá část z těch, které byly v rukou soukromého subjektu, přechází zase pomalu zpět - většinou do vlastnictví kraje - protože města na jejich znovuzrození nebo zpětné rozšíření nemají finance. Pro mne na první pohled překvapivě (a na druhý zcela logicky) jsem také zjistila, že i soukromým nemocnicím připlácí často kraj nebo město jak na provoz, tak například na náborové příspěvky pro další zaměstnance. A proč?  Úvaha : Stát potřeboval redukovat počet nemocnic, ale řízeně to asi moc nešlo, tak se to nechalo „vyhnít“. Bohužel, kromě mizení nemocnic, i „samovolná personální racionalizace“ – tedy odchody znechucených sester a lékařů za lepším – je tak pokročilá a výrazná, že chybí i tam, kde se to asi původně nepředpokládalo, a tedy jsme tam kde jsme. Počet nemocnic poklesl, chybí akutní péče a chybí personál, takže stát to prostě chtě nechtě nějak už řešit musí….už hoří….

Navíc do toho všeho vstupují politické hrátky na všech úrovních - státu, kraje, měst, ale i firem – příklady provázanosti firem a politiků máme všichni na očích od shora až dolu a všude okolo.

Zpět k naší nemocnici. A opět obecná úvaha. Zcela jistě bychom si všichni přáli osvícené vedení, které by komunikovalo se zaměstnanci, umělo svoji práci, vedlo nemocnici k rozkvětu a nemělo chuť měnit tok peněz, kam nepatří. Kterému by také nikdo nepatřičný do jeho práce nemluvil a nepřekážel. To je bohužel ideál nikoliv realita….

Přesto stále vidím inspiraci v okolních nemocnicích a městech, které se v tom plácají tak, jako my…. Vidím na nich, že kde je vůle, tam je cesta a všechno jde, když se chce.… Mnoho už vedení města vyzkoušelo a věřím, že se snažili naplno, ale stále mě nepřesvědčili, že vyzkoušeli všechno. Ještě pořád vidím několik dalších cest. Neexistuje ideální řešení, ale pojďme ještě znovu o všech diskutovat. Nemocnice nekrachuje, můžeme klidně dva tři roky počkat a snažit se. Vyměnit vedení, zainteresovat zaměstnance na rozvoji, racionalizovat organizačně i personálně, počkat na chystanou změnu koncepce zdravotnictví, která možná vše změní (otázkou je jestli k lepšímu).  Prodat se dá nemocnice vždycky. Byznys se zdravím a státem je jistota pro investory.  A když se zatím  rozhlédnu okolo, tak mi zatím pouť přes soukromého vlastníka zpět ke kraji připadá jako vyčerpávající zbytečná odbočka. A jestli tedy už se teď opravdu musíme zbavit nemocnice, tak se vším všudy. A přestat dělat údržbáře a uklízečku někomu cizímu. A jestli je to tak neprodejné, tak je asi jasné proč.


 

Privatizace nemocnice – nové vodárny? Aneb prodej rodinného zlata v době hojnosti 
lucie horáková

1.4.2019 

 

Urputně prosazovaný kontroverzní prodej nemocnice vyvolává spoustu otázek. Celá záležitost je bohužel velmi mnohovrstevná a komplikovaná, takže jí nerozumí skoro nikdo z běžných občanů, a musí se tedy spolehnout na představitele svého města a jejich „uvědomělost“.

Na mysl se mi vrací stále stejná jednoduchá otázka a její historická analogie : „Proč prodávat fungující ziskovou firmu, která má skoro tisíc zaměstnanců a je tedy, mimo jiné, jedním z největších zaměstnavatelů ve městě?“ Slyšíme a čteme opakovaně zprávy o nutnosti pomoci strategického partnera, který bude svým know-how a finančním zázemím dále úspěšně rozvíjet naši nemocnici, skvěle platit její zaměstnance a zbaví naše město břemene finanční zátěže a zodpovědnosti za to všechno…. Nebylo to samé před lety při prodeji vodáren? A co z toho je dnes? Platíme drahou vodu, zisk plyne kamsi za hranice republiky a zdevastované potrubí pod silnicemi a chodníky si musíme opravit nakonec stejně sami, za své, jaksi navíc…. Velmi obdobně to může dopadnout s prodejem nemocnice….. Navíc v době, kdy se každý rozumný investor snaží své peníze nechávat uložené právě v podobných projektech, a ne na účtech bank. Copak se asi stane s penězi z prodeje? Opravdu věříme, že se neutratí za zbytečnosti?

Koho zajímají podrobnosti o pozadí toho, kolik nás to ve výsledku všechny může stát, stačí hledat na internetu. K dohledání je informací spousta – například, jak také mohou dopadnout nemocnice s podobnou historií prodeje akcií. Nebo články předpovídající, kam mohou vést jednotlivé způsoby prodeje nemocnic – z počátku tohoto tisíciletí!!  Lze si  i snadno domyslet a spočítat, že město bude vždy muset udržovat a opravovat všechny budovy nemocnice, ať už bude majitelem kdokoliv. A dá se i odhadnout, kolik to bude stát.  Pokud si opravdu dáte práci se nad tím vším zamyslet, musí vám vyjít, že nejhospodárnější , nejrozumnější a nejlepší  pro město bude nechat vše tak, jak je to nyní.

A to zcela pomíjím otázky jako například : „Pokud jako město prodejem zcela ztratím vliv na provoz nemocnice, jak zajistím, aby majitel neuzavřel ambulance ani oddělení, která jsou pro něj ztrátová?“ V okolních městech se to obvykle řeší opět dotacemi z města! A takto můžeme pokračovat dál a dál…..

V každém případě zpět k vodárnám - proč opakovat dokola stejné chyby?

 

vášnivá fakta
jan milota

Otevřený dopis sourozencům aneb vášnivá fakta z necitlivé postfaktické doby

 

    Milí, sestro a bratře.

 

    Vše plyne a vše má svůj čas.

Něco mi říká, že se zase u nás po téměř třiceti letech vynořuje "smysl dějin".

Tenkrát v obavě o budoucnost jsem prošel svou vlastní psycho-spirituální krizí, která mi umožnila rozšířit mé vědomí. Dnes procházím spolu s ostatními lidmi krizí bio-sociální, která, jak věřím, umožní rozšířit vědomí i ostatním.

Ale nyní od obecného ke konkrétnímu.

Obracím se na vás s prosbou o podporu. Usiluji zde v Litoměřicích spolu s ostatními o zachování veřejného statku - naší krásné nemocnice, o zachování jejího veřejného okresního charakteru. Bráním spolu s ostatními důstojnost zaměstnanců a pacientů okresní nemocnice. Nechci spolu s ostatními, aby byla činnost nemocnice, tedy zaměstnanci a vybavení, prodáni do soukromých rukou podnikatelů se zdravím a nemocí.

A jelikož je historie matkou moudrosti, předkládám malý exkurz do minulosti.

Naše nemocnice byla budována "na zelené louce" uprostřed zahrady Čech jako okresní již od 80. let minulého století. Je vystavěna jako záložní nemocnice a proto hraje významnou roli v traumatologickém plánu Severočeského kraje. Nyní je již dostavěna a moderně vybavena. V průběhu "divokých 90. let minulého století" byla nemocnice od státu většinou jednoho hlasu převedena na město Litoměřice. Město jí převzalo s tím, že na ni nebude doplácet. Vzhledem k schopnému vedení a nižším platům hospodařila nemocnice s vyrovnaným rozpočtem, za což byla prý "potrestána" tím, že nebyla státem oddlužena, zatímco zadlužené nemocnice ve státě ano. V roce 2012 přichází do nemocnice nové vedení, které před tím působilo ve Středočeském kraji, kde se podílelo na privatizaci místních nemocnic. Od té doby se vznáší nad naší nemocnicí strašidlo privatizace. Její forma příspěvkové organizace byla před necelými 2 roky změněna na formu akciové společnosti za účelem lepší konkurenceschopnosti. Změnili jsme jméno. Od roku 2012 jsme změnili i adresu nemocnice, nyní máme číslo ulice 2084… Mimochodem, toto numero mi připomnělo název léčivého psychodramatu evropských psychiatrů, který si napsali na motivy G. Orwella, a který si při setkáních sehrávají, aby unikli depresi ze současné nenormální doby. Naše nemocnice změnou právní formy přišla dočasně o akreditační programy. Velkým problémem je nedostatek lékařů, kteří jsou přetahováni, i výší platu, do sousedního Německa.  Před asi 3 roky vedení zvýšilo skokem osobní ohodnocení a minulý rok byly dokonce dvakrát vydány zaměstnancům mimořádné odměny za to, že nemocnice dobře hospodaří. A přesto nyní velmi často slýcháváme, že město nyní každý rok dotuje nemocnici 10-15 miliony Kč...

V hlavách radních za privatizující státostranu 90. let, která má nyní na naší radnici 27% většinu, se zrodil plán činnost nemocnice zprivatizovat a ponechat si jen holou stavbu, o kterou se bude město dále s vděkem a s pečlivostí dobrého hospodáře, starat. Nejprve bylo vypsáno koncesní řízení na provozovatele činnosti nemocnice, které však údajně pro "jedno slovíčko" nebylo uskutečněno. Přišly podzimní komunální volby, boj o voliče, programy samozřejmě skvělé a téma privatizace nemocnice bylo odloženo, přestože v minulých komunálních volbách v roce 2014 byli voliči ujišťováni, že „nemocnice patří městu a nikomu ji nedáme“. Po vítězných volbách v roce 2018 se privatizační linka vedoucí strany města znovu rozjela. Její hlavou i motorem je poslanec sněmovny, s imunitou a s analytickou myslí vystudovaného matematika. Starosta, bývalý učitel, nyní senátor, kterého jsem mimochodem ve druhém kole volil, by souhlasil s okresním statusem nemocnice, ale jako dobrý hospodář města ji nechce dotovat z městských peněz a převést nemocnici na kraj jen za korunu také prý nechce. Prodejem akcií nemocnice prý město získá dostatek korun na opravy budov.  Město však ztratí možnost ovlivňovat charakter péče a nezabrání možnému vytunelování komplexní léčebné činnosti i majetku nemocnice soukromým vlastníkem, který jistě nepřichází s aureolou altruisty, ale za účelem tvorby zisku. Logicky si ponechá jen činnost výdělečnou a neziskovou činnost předá na bedra státu. Zruší tak racionální návaznost péče na úrovni ambulantní, okresní a krajské a občané regionu budou muset hledat zdravotní pomoc jinde.

A tak se našlo několik statečných.

Není nám lhostejné, jak bude dále provoz nemocnice vypadat. Můžeme samozřejmě hodně ztratit, především ale své "okovy" strachu, své ne-moci. Můžeme také mnoho získat. Nabýt většího pocitu důstojnosti, sounáležitosti a především zkušenosti, že obětavých, o základní spravedlnost usilujících lidí je většina. A tak spolupracuji se starším kolegou, primářem, původem ze Srbska, který se již v životě revolučně vymezil vůči absolutistické vládě Tita. Spolupracuji s velmi statečnou rusovlasou zdravotní sestrou, která v nemocnici pracuje v domácí péči. Spolupracuji s mladým předsedou odborové organizace, který má upřímnou vizi kapitalismu s lidskou tváří. Spolupracuji s magistrami z nemocniční lékárny, které jsou rozhořčeny z toho, jakým způsobem byla lékárna zbavena lukrativní činnosti a jakým způsobem jsou jejich kolegyně a kolegové v jiných lékárnách pohlcováni  privatizačními řetězci. Spolupracuji s mladými lékařkami v nemocnici i mimo ní, které svým odhodláním ve mně utvrzují myšlenku, že pokud má dojít k systémové změně, musí být v rukách žen, které svůj altruizmus a empatii denně dokazují svou péčí o děti, muže, nemocné a nemohoucí. Spolupracuji se starším kolegou mimo nemocnici, který, ač sám nemocný, pomáhá druhým. Spolupracuji se zaměstnanci nemocnice, kteří denně v nemocnici nechávají kus sebe a svého zdraví.  A samozřejmě spolupracuji především sám se sebou. Se stárnoucím, kulhavou chůzí pomalu odcházejícím urologem, s důchodcem v letech, ve kterých náš první prezident začínal národnědemokratickou revoluci.  A tak chápu i názory těch, kteří jsou již apatičtí z toho, co se v naší společnosti a naší nemocnici děje. Chápu jejich strach i názor, že "vše už je dohodnuté a prodané"...

Nyní trochu pozitivní léčivé filozofie.

Jedna anglická moudrost říká, že imaginace, čili představivost, byla člověku dána, aby kompenzoval to, čím není, a smysl pro humor mu byl dán, aby přežil to, čím je. Představuji si, že jsou čtyři základní součásti našeho zdraví a jim příslušné samouzdravující síly.  Zdraví fyzické či biologické, jehož léčivou silou je láska k vlastnímu tělu, ale i k ostatním lidem. Zdraví psychické, jehož léčivou silou je imaginace, pozitivní představa o sobě, světě kolem nás a o ostatních lidech. Zdraví sociální, jehož léčivou silou je humor jako stmelující prvek ve vztazích, k sobě i k ostatním. A kvaternitou, tedy čtvrtou součástí zdraví, která korunuje tři předešlé, je zdraví spirituální. To je léčebně spojené s nalezením smyslu svého života jako základu pro přežití. Jeden moudrý muž kdysi napsal, že " kdo má proč žít, ustojí jakékoliv jak žít". Můj harmonizující jin-jangový dynamický světonázor mi říká, že vlastně musíme těm všem privatizátorům poděkovat a svým způsobem je mít i rádi, protože nám umožnili poznat se a prokázat naše přesvědčení, hodnoty a především postoje. Je mi jen líto, že nevědí, co činí.  Jsou spící a obracejí se jen k svému individuálnímu světu. Svůj světonázor mají opřený v trojrozměrném absolutním prostoru a čase o kapitál a míru zisku. Dynamika historie, času a opravdový smysl lidského života pro ně nemají význam, neboť v jejich světě je jediným smyslem vše změřit, zvážit a zpeněžit…

Ale i my všichni jsme součástí světa, kde vše kazící korupce je prorostlá celou sociální strukturou globální kapitalistické společnosti a tím snižuje lidskou důstojnost jejich členů, nás všech. Reklamou podporovaný konzumerismus a s ním zvyšující se zadlužení vytváří nová nevolnictví a otroctví…

Je třeba probudit občanskou společnost a tím všechny zatím spící, neboť již 2500 let stále platí moudrost jednoho řeckého filozofa: „Pro bdící je svět jeden a společný, ale každý ze spících se obrací k vlastnímu“.  Je třeba docílit toho, aby skutky poškozující veřejné a sdílené statky, byly považovány minimálně za nepěkné a maximálně za odporné, tedy hodné odporu.

Zde nemohu odpustit výstižný citát Václava Bělohradského z roku 2010.

„Jsme (neo)normalizováni, když považujeme odpor inspirovaný otázkou smyslu za příznaky nekompetence, nepřizpůsobivosti, intelektuálského kverulantství a začínáme si přát převýchovu nebo prášky, abychom se zbavili úzkosti, kterou v nás vyvolává náš (chorobný?) nedostatek konformizmu k modelu života vynucenému imperativem globální konkurenceschopnosti. Klást odpor je prvním krokem k uzdravení…“

 

A závěrem myšlenku filozofa opravdu, ale opravdu neznámého. „Základem moudré odpovědi na každou lidskou otázku je lidská odpovědnost. A podmínkou odpovědnosti je žitá lidská důstojnost s naplňováním pocitu spravedlnosti.“

 

Milí, sestro a bratře,

 

věřím, že i vaše malé mávnutí motýlích křídel v Českých Budějovicích, kde by chtěl žít každý, může, díky povaze deterministického chaosu, způsobit uragán, to je probudit občanskou společnost nejen na našem světovém Litoměřicku.

 

Děkuji vám a přeji hodně zdraví.             Váš bratr Jan.  

        

V Litoměřicích 15.4. 2019

otevřený dopis
kolektiv lékařů litoměřické nemocnice

Vážený pane starosto, vážení volení zastupitelé,

Obracíme se na vás jako na rozhodující činitele našeho města, ve kterém žijeme a pracujeme. Naší profesí nejsou dlouhá veřejná prohlášení, naše místo je jinde, pomáhat u lůžka nemocných. Ale záměr vedení města, prodat nemocnici do soukromých rukou nás nemůže nechat lhostejnými. Nejen proto,že v nemocnici pracujeme, ale zejména možným dopadem na naše spoluobčany, a to bez výjimky na všechny.

Po absolvování univerzitního vzdělání do praxe až do současnosti stále slyšíme, že finanční situace ve zdravotnictví je napjatá. Péče o nemocné vždy byla a bude drahá, systém úhrad zdravotními pojišťovnami je nevyvážený, některé obory se jeví jako zvýhodněné, některé naopak. Podobně je tomu pak s jednotlivými výkony v rámci oboru.

Zdravotnické zařízení, které má poskytovat péči všem občanům v regionu musí provádět i ty výkony, které nejsou ani ziskové a ani rentabilní. Je to však státem a ústavou garantovaná péče, která uspokojuje nároky většiny. Tak se chová i naše nemocnice v Litoměřicích, hospodařila vyrovnaně i v době, kdy město do nemocnice nepřispívalo na chod nemocnice. Děje se tak až v posledních několika letech. Není ostudou města, které finančně pomáhá svému jedinému regionálnímu zdravotnickému zařízení, prezentuje tak i fakt, že zdraví občanů mu není lhostejné.

Proto nás velmi překvapil fakt, že radnice chce prodat 100% akcií nemocnice, a to bez další možnosti již zasáhnout do jejího chodu. Soukromý subjekt má jeden nosný a hlavní zájem, generovat zisk, to je ve zdravotnictví sice reálné, ale musí tomu přizpůsobit i péči. Bude poskytovat pouze lukrativní výkony. Obory, které nejsou ziskové uzavře, potenciálně drahé pacienty odešle do státního zařízení. Zavede ziskové obory, plastická chirurgie, centra řízené reprodukce apod. Naše nemocnice je také velmi dobře technicky a přístrojově vybavena, provozovatel může prodat i magnetickou rezonanci a radnice bude jen přihlížet.

Důsledek takové změny pocítí každý občan, protože bude nucen jezdit po okolních nemocnicích a hledat ošetření, které rentabilní není. 

Proto Vás žádáme o zamyšlení a přehodnocení záměru, kterým je prodej nemocnice, a který by v konečném důsledku byl jen krokem proti zájmům občanů a obyvatel regionu a nakonec i vašim voličům.

Děkujeme, že jste venoval(li) čas a pozornost našemu otevřenému sdělení.

Demokracie
lucie horáková

13.4.2019

Krásný den všem.

Jsem ráda, že konečně veřejnost začíná zajímat, co se ve městě děje. Podobný přístup jako k nemocnici má radnice někdy třeba i k problémům v sociální sféře. Ptejte se radních a úředníků, sledujte co se děje okolo a chtějte odpovědi. Když jsem panu starostovi před dvěma lety při otevírání Bosé stezky sdělila veřejně svůj názor na nebezpečí převodu nemocnice na soukromého majitele, nikdo z přítomných se neozval a asi mi ani nevěřil. Pan starosta mě pak ubezpečoval o nutnosti a chytrosti tohoto postupu.... ptejte se prosím a buďte pozorní nejen teď, ale i nadále, právě naše lhostejnost dává křídla... příkladů je v republice dost. Chce to hodně odvahy a moudrosti ode všech zúčastněných. Ale pozor, nejde o válku, ale o fungující občanskou společnost, která tu žalostně chybí. Jde o dohodu a nikoliv nadvládu, ať už z kterékoliv strany. To je DEMOKRACIE. Je k tomu potřeba vytrvalost, trpělivost a důslednost, sebereflexe a duševní vyspělost ....emoce vzteku pominou, ale práce zůstane....tak prosím a díky dopředu vám všem, že váš zájem neopadne s jarním sluncem.